Jana Vyskotová učí už 20 let rehabilitační obory, na olomoucké univerzitě založila ergoterapii. Specializuje se na jemnou motoriku a propojuje fyzioterapii s psychikou a logopedií. Spolupracuje se zahraničními kolegy, usiluje o otevření magisterského studia ergoterapie. Publikovala odborné knihy, zkoumala motoriku seniorů a podporuje zachování denních návyků v pečovatelských ústavech. Ergoterapii vnímá jako cestu k důstojnému životu navzdory zdravotním omezením.
Dvacet let učí Jana Vyskotová obory léčebné rehabilitace, je absolventkou oboru Fyzioterapie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, mnoho let působila na Ostravské univerzitě, kde stála při zakládání bakalářského oboru Ergoterapie. Ten v roce 2019 přijela na pozvání založit také na Fakultu zdravotnických studií Univerzity Palackého v Olomouci (FZV UP). „Rozdíl mezi ergoterapií a fyzioterapií je podobný, jako například mezi kardiochirurgem a kardiologem – oba cílí na stejný orgán, v našem případě na pohybový systém, ale mají odlišné přístupy, jak jej ovlivnit. Ergoterapie cílí zejména na jemnou a komunikační motoriku. Zaměřuje se na to, abyste se při nějakém znevýhodnění, které vám bylo naděleno, mohl postarat o sebe, případně o svou rodinu. V centru našeho zájmu stojí lidská důstojnost – aby ji člověk mohl zažívat i s křížem, který nese,“ říká doktorka Vyskotová.
Ergoterapeuti vedle práce s pohybovým systémem věnují mnoho času také práci s psychikou. „Jsme na pomezí rehabilitačních, sociálních a spirituálních oborů. Terapeutickým rozhovorem, kineziologickou analýzou či ergodiagnostikoujišťujeme, proč má daný jedinec například nevhodné držení těla či není schopen provádět běžné denní aktivity. K tomu si ale musíte získat jeho důvěru – a to chce čas. Proto jsou rehabilitační obory oblíbené – věnujeme svůj čas
a pozornost, což současně s naší terapií a radami může přinést úlevu a řešení,“ dodává Jana Vyskotová, jež vedle výuky na univerzitě provádí také klinickou praxi. V ní se specializuje na jemnou motoriku, jakožto velmi precizní práci malých svalových skupin. Jedná se o práci rukou, svalů obličeje a hrdla. V terapii tak úzce spolupracuje nejen s protetiky a biomedicínskými inženýry, ale taktéž s logopedy. Její klasičtí pacienti mají poruchy v oblasti rukou, hlasu, sluchu a rovnováhy. Její ordinací prošli také pacienti s dětskou mozkovou obrnou nebo po mozkové mrtvici.
Vedle komunikace napříč obory spolupracuje také se spoustou zahraničních kolegů, v brzké době ji například čeká pobyt ve Varšavě, kde bude učit studenty magisterského oboru ergoterapie. Ten zatím v Olomouci chybí, v celé republice je jen jeden, v Praze na Univerzitě Karlově. Jejím cílem je tak co nejdříve otevřít navazující magisterské studium ergoterapie také na UP, první na Moravě a ve Slezsku.
Je (spolu)autorkou řady odborných knih, nedávno jí vyšla monografie Jemná a komunikační motorika, velmi ceněná kolegy a využívaná odborníky v praxi je publikace Terapie ruky, na které pracovala společně s kolegy. V jednom ze svých výzkumů porovnávala jemnou motoriku seniorů, kteří bydlí ve vlastní domácnosti s těmi, jež žijí v domovech s pečovatelskou službou. „Když je o vás postaráno, nemusíte uklidit, uvařit, zajistit svoji osobní hygienu, objevuje se často místo obratnosti bezradnost. Dokud se o sebe musíte postarat sami, je to výzva. Váš mozek i při nějakém omezení hledá z toho průšvihu cestu. Ne nadarmo se ergoterapie dříve nazývala léčba prací,“ dodává Jana Vyskotová, která se tak zasazuje o to, aby klienti v pečovatelských ústavech neztráceli základní denní návyky a tím i zmíněnou důstojnost. Jejíž zachování je její celoživotní filozofií a krédem.