Nuria de Diego Sanchez přišla do Olomouce ze Španělska v roce 2013, aby zde působila jako postdoktorandka na Přírodovědecké fakultě. V Olomouci již dříve měsíc pobývala během svého doktorátu. Její školitelka totiž spolupracovala s místní laboratoří zabývající se studiem rostlinných hormonů. Pro Univerzitu Palackého se rozhodla také díky modernímu laboratornímu vybavení a novým metodám, které se v holickém kampusu v té době používaly.
Postupně se stala vedoucí výzkumné skupiny Interakce rostlin s prostředím na Českém institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN UP). Ve své práci se zaměřuje na to, jak si rostliny umí poradit s různými stresovými podmínkami. Její tým zkoumá reakce rostlin na sucho, vysoké teploty či patogeny. „Cílem naší laboratoře je studovat všechny možné stresory společně, protože v reálném světě, například na poli, jsou rostliny velmi často vystaveny několika z nich současně. V minulosti vědci zkoumali jednotlivé stresové faktory odděleně, ale výsledky získané v laboratořích pak ne vždy odrážely realitu,“ vysvětluje Nuria vědecký přístup svého týmu.
V její laboratoři využívají vědci nejmodernější metody ke studiu a genetickým úpravám rostlin tak, aby byly odolnější vůči stresovým podmínkám bez nutnosti používat pesticidy a další chemické látky. Zaměřují se na řadu zemědělsky významných plodin, jako jsou ječmen, brambory, rajčata, kukuřice nebo hrách. „Budoucnost rostlinného výzkumu spočívá v multifaktoriálním přístupu. Pokud chceme opravdu porozumět procesům, které se na polích dějí, nemůžeme studovat pouze samotnou rostlinu, ale i její prostředí – půdu, vzduch nebo rostlinný mikrobiom. To vše totiž ovlivňuje odolnost rostlin – a pokud chceme obstát ve výzvách, které před nás staví změna klimatu nebo rostoucí světová populace, musíme být připraveni,“ říká Nuria.
Přestože je dnes velmi úspěšnou vědkyní, přiznává, že její začátky v Olomouci nebyly snadné. Ocitla se v prostředí, kde jen málokdo mluvil jiným jazykem než česky, a často tak musela pracovat tvrději než ostatní, aby si své místo v laboratoři vůbec obhájila. Tato zkušenost ji přivedla k tomu, že je dnes mimořádně otevřená mladým výzkumníkům ze zahraničí. Výsledkem je její multikulturní tým o 18 členech, z nichž téměř polovina jsou zahraniční vědci a vědkyně. Nyní zakládá nový obor – rostlinná teranostika. Ten kombinuje biologii, datovou vědu a nanotechnologie.
V Olomouci našla také svého životního partnera – asi nepřekvapí, že je jím kolega z CATRIN UP, a založila rodinu. I v této roli často bořila zažité mýty. Od samého začátku brala své děti do práce a nebylo neobvyklé potkat její kolegy, jak vozí kočárek po holickém areálu, zatímco ona prováděla experimenty nebo se účastnila pracovních porad. Dnes se tak snaží maximálně podporovat rodiče ve svém týmu.
„Ráda lidem ukazuji, že mohou dělat věci i jinak, než se od nich očekává. Moje motto je: ‚Když chceš, tak můžeš. Pokud to nezkusíš, jak můžeš vědět, zda je to možné.‘ Považuji to za dobrý přístup nejen pro vědu, ale pro život obecně,“popisuje Nuria svůj životní postoj. Přestože připouští, že bořit bariéry a být vzorem pro ostatní může být někdy náročné, nejdůležitější je pro ni zůstat sama sebou – a s přibývajícím věkem si stále méně láme hlavu s názory jiných lidí.